BVA v zakázkách
V praxi převažuje pro hodnocení nabídek jediné kritérium nejnižší nabídkové ceny. Hodnocení nabídek převážně podle tohoto kritéria však může mít negativní vliv na kvalitu poskytovaného plnění, které je sice poskytováno za nejnižší cenu, ale tato cena nemusí odpovídat kvalitě.
Původ a základní pravidla BVA
Alternativní přístup k zadávacímu řízení tzv. best value approach“ (dále také „BVA“) klade důraz na ekonomickou výhodnost nabídky, kvalitu dodavatele a naplnění účelu zadávacího řízení. Metoda BVA byla vyvinuta koncem 80. let 20. století ve Spojených státech amerických, poté byla převzata v roce 2008 v Nizozemí a postupně proniká do praxe v dalších evropských zemích včetně České republiky. Jedná se o přístup k zadávacímu řízení, který usiluje o to, aby byla vybrána ta nabídka, která vykazuje nejlepší poměr ceny a kvality. Ačkoli jádro metody BVA je spatřováno zejména ve specifickém přístupu k hodnocení nabídky, kdy jsou vedle nabídkové cenyzohledňována i tzv. „kvalitativní kritéria“, jedná se o komplexní přístup k zadávacímu řízení od zadání po realizaci. Principy BVA se tedy neaplikují pouze ve fázi hodnocení nabídky, ale po celou dobu řízení, např. již při přípravě nabídky, kdy bývají dodavatelé či jiní odborníci přizvání ke konzultacím zadávací dokumentace.
Varianta metody BVA, která se v českém prostředí objevuje, je označována jako „m4E“, kdy „m“ představuje slovo „metoda“ a „4E“ principy „3E“ (economy = hospodárnost, efficiency = účelnost, effectiveness = efektivnost“) ve spojení se „čtvrtým E“, kterým je „evaluation“ = hodnocení“. Důraz je kladen na konkretizaci účelu veřejné zakázky ze strany zadavatele a vztah hodnotících kritérií k tomuto účelu.
Zadávací řízení, v němž se uplatňuje metoda BVA se řídí zejména těmito dvěma principy, které Vám přiblížíme v následující části článku:
1. Dodavatel je vnímán jako expert ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a měl by být v zadávacím řízení co nejvíce zapojen. Důraz je kladen na „kvalitu“ dodavatele.
2. Postup zadavatele a dodavatele by měl být určován zejména účelem zadávacího řízení.
Postavení dodavatele jako experta
Metoda BVA vychází z premisy, že dodavatel má ve srovnání se zadavatelem s předmětem veřejné zakázky a s jeho realizací větší zkušenosti. Představme si například situaci, kdy je dodavatelem stavební firma, pro niž je realizace různých stavebních zakázek každodenní záležitostí, zatímco zadavatelem je osoba, která má sice jasnou představu o kýženém výsledku stavebních prací, nikoli však o nejvhodnějších materiálech a technologických postupech, které by měly být použity. Právě z tohoto důvodu BVA zdůrazňuje aktivnější účast dodavatelů, kteří by se měli ve srovnání s klasickým přístupem k zadávání veřejných zakázek mnohem více zapojovat a navrhovat takové metody realizace předmětu veřejné zakázky, které na základě jejich zkušeností co nejlépe naplní tzv. účel zadávacího řízení.
Účel (cíl) zadávacího řízení
Jak bylo uvedeno výše, podle metody BVA by měli dodavatelé – experti – dostat při realizaci veřejné zakázky větší prostor pro návrhy co nejvhodnějších řešení. Čím je však tento prostor limitován a k čemu by měl směřovat? Touto pomyslnou „hranicí“ pro dodavatele by měl být tzv. účel neboli cíl veřejné zakázky, který je předem definován zadavatelem. To znamená, že zadavatel v rámci účelu zadávacího řízení předem vymezí, CO má být splněno, ale nikoli JAK to má být splněno. Způsob naplnění účelu je ponechán odbornému úsudku dodavatele, který však po celou dobu musí mít na paměti zadaný účel (cíl) zadávacího řízení, od nějž se nesmí odchýlit.
Dominantní informace
Zadavatel práci dodavatele neřídí, ani neurčuje, jakým způsobem má být přesně provedena. Činnost dodavatele je zadavatelem pouze monitorována prostřednictvím hodnocení tzv. dominantních informací, kterými jsou objektivní a ověřitelné číselné údaje vztahující se např. k času, nákladům, spokojenosti atd. Dominantní informace jsou také hlavním vodítkem k výběru nejvhodnějšího dodavatele (viz dále). Tento způsob hodnocení na základě objektivních a ověřitelných číselných údajů zajišťuje naprostou transparentnost výběru dodavatele, která je nesporným pozitivem BVA.
Hodnotící kritéria
BVA klade důraz na kvalitu dodavatele, součástí hodnotících kritérií tak může být např. spokojenost předchozích objednatelů, odborná úroveň dodavatele, rizika nebo pokročilé řešení, tj. řešení obsahující vylepšení nad rámec zadaného účelu veřejné zakázky. Zadavatel může také v hodnocení zohlednit výsledek pohovoru se členy dodavatelského týmu, např. projektovým manažerem. Kritérium ceny není v rámci BVA úplně opomenuto, je mu však přikládána nižší váha než obvykle, většinou okolo 30 %. Přidělení veřejné zakázky je prováděno na základě vyhodnocení dominantních informací, které vypovídají o splnění hodnotících kritérií. Zadavatel podle vzorových formulářů zjišťuje, jak jednotlivé nabídky vyhovují hodnotícím kritériím, nabídky jsou anonymizovány a vzájemně se neporovnávají. Využívána bývá tzv. dvojobálková metoda, kdy zadavatelé nejprve otevírají obálky obsahující informace o splnění kvalitativních kritérií a až poté obálky s informací o ceně.
Z rozhodovací praxe ÚOHS
V posledních letech vydal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže několik rozhodnutí, která se dotýkají použití BVA. V rozhodnutích zmiňuje nesporné výhody hodnocení na základě kritéria ekonomické výhodnosti, ale také varuje před možnými riziky porušení zákona. V rozhodnutí č.j. ÚOHS-S0336/2016/VZ-28736/2016/532/Mon z 11.7.2016 nejprve ÚOHS konstatoval, že zadavatelé mají možnost volby mezi dvěma základními hodnotícími kritérii – nejnižší nabídkovou cenou a ekonomickou výhodností nabídky. ÚOHS dále zdůrazňuje, že výběr nabídky podle nejnižší nabídkové ceny představuje pro zadavatele jednodušší způsob pro přidělení nabídky, jelikož nedává prostor pro pochybnosti o dodržení zásady transparentnosti a dalších pravidel řízení. Oproti tomu, „pokud se zadavatel rozhodne, …, použít pro přidělení veřejné zakázky základní hodnotící kritérium v podobě ekonomické výhodnosti nabídky, vystavuje se nutně zvýšenému riziku možného porušení zákona. Dané riziko tkví v tom, že oproti základnímu hodnotícímu kritériu nejnižší nabídkové ceny, musí zadavatel u základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, v souladu s ustanovením § 78 odst. 4 zákona, naformulovat určitá dílčí hodnotící kritéria, jež se budou vztahovat k poptávanému předmětu plnění veřejné zakázky.
I když je z hlediska dodržení základních zásad zadávacího řízení preferováno hodnocení nabídek na základě objektivních hodnotících kritérií, zákon umožňuje zadavateli stanovit i dílčí hodnotící kritéria, která nelze vyjádřit číselnou hodnotou, tedy tzv. subjektivní hodnotící kritéria, jako jsou např. funkční vlastnosti, minimalizace vlivu plnění na životní prostředí, zajištění technického řešení apod.“ Na zadavatele jsou také kladeny vyšší nároky ohledně odůvodnění hodnocení.
Závěrem
Vzhledem k většímu důrazu na kvalitu poskytovaného plnění motivuje BVA k účasti v řízení i dodavatele, kteří by v případě, kdy by hlavním kritériem hodnocení byla nejnižší nabídková cena, neměli šanci uspět a do řízení by se vůbec nezapojili. BVA tedy vytváří prostor pro větší konkurenci, která může mít pozitivní vliv na kvalitu podávaných nabídek. Skutečnost, že zadavatel definuje pouze účel zadávacího řízení a samotné řešení je formulováno jednotlivými dodavateli zase vytváří příznivé prostředí pro inovativní řešení, která mohou dodavatelé díky větší volnosti nabízet.